침전 Klesání- 2006

 

침전 / 김송미 / 90cm x 45cm x 11cm / 유리 캐스팅 / 프라하 / 2006

Klesání / SongMi Kim / 90cm x 45cm x 11cm / tavená broušená plastika / VŠUP Praha / 2006
Subsidence / SongMi Kim / mould–melted and cut glass / Prague / 2006

 

Klesání – 2006

Mluvím o sušené tresce. O tresce, která byla v zimním větru 33x zmražena a rozmražena. Treska je základní korejskou rybou, má velkou hlavu, hodně vajíček, je symbolem bohatství a šťastného početí skvělých synů. Zároveň však ale existuje i neveselé přísloví, že jak treska se má žena bít jednou za tři dny.

Treska má tuhé maso, tak proto to bití masa pro změkčení při vaření polévky; ženu se má bít podle přísloví, aby poslouchala manžela. Počíná to i z konfuciánské představy moci manžela, která se v Koreji usadila již před 500lety. Samozřejmě dnes je násilí v rodině přísně trestáno, přesto se o něm můžeme dočíst z novin i vidět takové případy v televizi.

 

Proto, pokaždé, když vidím tresku, smutek se mi dere do hrdla. Ta treska, která se narodí v moři a nemůže do něj naklást svá vajíčka, ta treska, která je v té blahodárné vodě chycena, 33x vytahována na mrazivý zimní vítr, aby roztála a zmrazila se, ta treska, jejíž maso je bito proto, aby změklo…

Nevím, jestli této tresce nejsem podobna. Podobna v zajetí reality a snu bez ustání se zmítající já. Já, co odvrhla to běžné pojetí ženy v korejské rodině. Já, co se zrodila v moři matky, já, která věrně následuji každý měsíc své krvavé ženství.

 

Dílo je podobné autorovi. Mojí neporušeností nemohlo zbýt netknuté v menstruační krvi. To vše je moje chyba. Ta stopa nedotčeně zůstává v této práci. Mé srdce přetéká pocitem viny. K tresce.

 

Toto byl skepticismus přitáhnutý z minulosti

Ne, ideologie je sebereflexe tlakem roztříštěná na kousky

 

Tam stojím já, která nejsem já

Stále ještě zůstávám já, ale není to mé já

 

Ach!

I přesto, že sníš sen

 

I přesto, že všechny věci nazýváš útlakem

I přesto, že takové věci všechny nazýváš přinucením

 

Pro křídla, jež se budou moci vznést

Klesání

 

Song Mi Kim

 

Subsidence 

This was a scepticism drawn from the past

No, ideology is self–reflection shattered by pressure into tiny pieces

 

There stands I, who is not I

I still remain as I, but this is not my I

Oh!

Even though you dream your dream

 

Even though you call all things oppression

Even though you call all those things coercion

For the wings that will lift off

Subsidence