Čekám na krokodýla (Žlutá váza) / I Am Waiting for a Crocodile (Yellow Vase), SongMi Kim 김송미, 15 x 52 cm, foukané a broušené sklo, drát / blown and cut glass, wire, Valašské Meziříčí, 2009, foto / photo G. Urbánek

Miska – 꽃 / 김송미 / 11cm x 11cm x 6cm / 유리 블로윙, 샌드 블러스트 / 발라슈스케 메지르지치 / 2008
Miska - květ / SongMi Kim / 11cm x 11cm x 6cm / foukané a pískované sklo / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2008

악어 제이크를 기다린다- 녹색 / 김송미 / 23cm x 23cm x 27cm / 유리 블로윙 후 연마, 구리선 / 발라슈스케 메지르지치 / 2008
Čekám na krokodýla- zelená váza / SongMi Kim / 23cm x 23cm x 27cm / foukané a broušené sklo, drat / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2008

할아버지의 신발 / 김송미 / 각 28cm x 11cm x 9cm / 유리 블로읭, 구리선 / 발라슈스케 메지르지치 / 2008

Dedové papuče / SongMi Kim / každé 28cm x 11cm x 9cm / foukané sklo, drat / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2008

얼굴 / 김송미 / 각각 12cm x 12cm x 6cm, 10cm x 10cm x 5.5cm / 뜨거운 유리 용액을 이용, 컷팅, 연마, 자개 / 발라슈스케 메지르지치 / 2008
Obličej / SongMi Kim / každé 12cm x 12cm x 6cm, 10cm x 10cm x 5.5cm / hutně tvarované a broušené sklo, perleť / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2008

Váza – 물고기 / 김송미 / 20cm x 14cm x 14cm / 유리 블로윙 / 테크닉 Graal / 발라슈스케 메지르지치 / 2008
Váza - rybička / SongMi Kim / 20cm x 14cm x 14cm / foukané sklo / tech. Graal / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2008

악어 제이크를 기다린다- 제이크와 사과나무 / 김송미 / 30cm x 30cm x 7cm / 유리 블로윙, 컷팅 / 발라슈스케 메지르지치/ 2007

Čekám na krokodýla, který se jmenuje Jake – Jake a jabloň / SongMi Kim / 30cm x 30cm x 7cm / foukané a broušené sklo / SUPŠS Valašské Meziříčí / 2007

악어 제이크를 기다린다-도시 / 김송미 / 72cm x 48cm x 20cm / 유리 캐스팅, 컷팅 / 프라하/ 2007

MĚSTO- Čekám na krokodýla, který se jmenuje Jake / SongMi Kim / 72cm x 48cm x 20cm / tavená broušená plastika / VŠUP Praha / 2007

MĚSTO - ČEKÁM NA KROKODÝLA, KTERÝ SE JMENUJE JAKE –2007

Legendární krokodýl Jake (ilustrace- Junko Yamakusa) je postavou, která se v Japonsku hned po animovaném odvysílání stala hlavním tématem hovorů. Krokodýl, kterého nelze jen tak spatřit, se najednou zjevuje lidem v jejich běžném životě. Existují svědectví lidí, kteří jej prý spatřili v kapse nebo v toaletní míse, na houpačce či v plamenu sirky a tak. V momentě, kdy lidé Jaka objeví, si náhle uvědomí malé či velké věci, které je právě v jejich životě obklopují. Spokojenost z práce nebo pochyby, svatba nebo rozvod, některým se zjeví plány pro brzkou budoucnost, někteří přijdou na rozuzlení problémů, s kterými si dlouho lámali hlavu, někteří získají obrovskou útěchu jen z toho faktu, že Jaka zahlédli. Ten moment, kdy lidé Jaka objeví, jim nabízí bod obratu v jejich životě. Jake ve skutečnosti neexistuje, ale myslím, že je symbolickou existencí vyvolávající naši vnitřní sílu, když chceme sami sebe změnit, když sníme o jiném snu.

Můj příchod do Prahy, do Čech byl smísen s nadějí a očekáváním, že snad zde bych mohla najít krokodýla Jaka, kterého jsem neměla možnost najít v Seoulu.

Město, v kterém proběhlo ‚Pražské jaro‘, místo, kde se odehrával příběh Tomáše       z románu Milana Kundery, Staré město, kde žil ponurý romanopisec Kafka, bezpočet kostelů a starých budov, klikaté uličky s rozžehnutými lampami, Stromovka a Divoká Šárka s neznámými lučními květinami....a místo, kde žijí lidé, kteří umí svobodně zacházet s materiálem, který se nazývá sklo.

V tomto cizím prostoru promíchaném s nadějí a očekáváním, se mi kromě pro mne cizího materiálu skla, s kterým jsem po dva roky pracovala, cizí lidé a cizí jazyk postupně staly známými.

Nenašla jsem sice ani stopu po tom, kam utekl krokodýl Jake, který jako by mi tu byl stále skrytě nablízku, ale nicméně je tato práce o něm. O něm, kterého jsem během svého pobytu v Čechách očekávala a hledala.

Už se učím skoro dva roky. Teď si říkám, kdybych bývala věděla, že materiál zvaný sklo je tak těžký a složitý, přijela bych se jej až sem učit? Mám pocit, že za tu celou dobu jsem se spíše než o možnostech skla naučila o jeho nemožnostech. Teď je to začátek, mým cílem je se o sklu více naučit, pokusit se bezkonečně sama na sobě zjistit a zkusit možnosti skla. Ale nyní již zcela chápu smysl slov profesora Kopeckého, který o sklu napsal: „Sklo vždy utíká opačným směrem, než my si myslíme, proto když s ním pracujeme, musíme svlékat jeho kůži až do té doby, kdy poteče krev.“

Nevadí, když věci, které si skutečně přejeme, přijdou i trochu pozdě. To, co vydržíme, se nám stává lékem a čekání je nadějí. Nedalo by se nic dělat, kdyby řekl, že ke mně nepřijde, ale přesto by bylo dobré, kdyby teď krokodýl Jake přišel.

* Profesor Kopecký, který mně – plné vášně o sklu, ale nic o něm nevědící -vždy svým vřelým úsměvem pomáhal a dával mi naději, asistent Marian Volráb, který na  mne pevně dohlížel a staral se o mne, Lada Semecká, která mi pilně a dobře vypalovala  obtížné předměty, učitelka Votruvá, která mne s velkým srdcem učila brousit, Pepa, který mi poprvé v ateliéru řekl ‚ahoj‘ a stal se mým přítelem, Zdeněk, který vše dobře zařídil,Ladislav a Soňa, kteří mi jako bratr a sestra vše pečlivě vysvětlovali, Radim, který   se upřímně snažil, Veronika, která mne jako babička kárala, Barbora, která mi dělala nejlepší kafe na světě, plachý Vítek a Pavel, krasavice Kristýna a Jana se silnou    osobností, Lukáš s vřelým srdcem, Ine, která mne dokázala jak matka vřele obejmout,Rebeka se srdečným smíchem, blonďatá kráska Kateřina, stydlivě se usmívající       Zuzana, opravdu opravdu milá Iva a Barbořin pes Ruben, který se mi stával přítelem,když jsem byla v ateliéru sama...

Těmto všem se sepjatýma ruka z celého srdce děkuji.

Je škoda, že jsem s vámi všemi nemohla strávit více času, vyměnit si více slov, ale velmi si ctím života zde a všech dobrých lidí, které jsem tu potkala. Ať už budu     kdekoliv, budu na vás navždy vzpomínat. Ještě jednou ze srdce děkuji.

2007. Song Mi Kim

악어 제이크를 기다린다- váza / 김송미 / 18cm x 17cm x 18cm / 유리 블로윙, 샌드 블러스트 / 프라하 / 2007

Čekám na krokodýla, který se jmenuje Jake- váza / SongMi Kim / 18cm x 17cm x 18cm / foukané a pískované sklo / VŠUP Praha / 2007