Obličeje / Faces 2, SongMi Kim 김송미, ručně na huti hutně tvarované, broušené a pískované sklo, nalepená perleť / hot-shaped, cut and sand-blasted glass, glued–on mother–of–pearl, Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo G. Urbánek

Procházej sítí, jako to činí vítr / Pass through the Net, As Does the Wind, SongMi Kim 김송미, 40 x 30 x 0,7 cm, lehané, broušené a pískované sklo / slumped, cut and sandblasted glass, Valašské Meziříčí, 2009, foto / photo G. Urbánek

Neboj se zvuku, jako to umí řvoucí lev

Procházej sítí, jako to činí vítr

Zůstaň čistý, jako to zná lotos ve špinavé vodě

Kráčej přímo, jako to dělá roh nosorožce

- posvátný buddhistický text

Don’t be afraid of sound, like that of a roaring lion

Pass through the net, as does the wind,

Remain pure, like the lotus in dirty water

Stride straight ahead, as does the horn of a rhinoceros

A sacred Buddhist text

Odpočinek – Pod smuteční vrbou / Resting – Beneath a Weeping Willow 1, SongMi Kim 김송미, 19 x 21 cm / foukané a pískované sklo / blown and sandblasted glass, Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo G. Urbánek

Bolest / Pang, SongMi Kim 김송미, 30 x 80 cm, lehané korálky, drát / slumped glass beads, wire, Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo G. Urbánek

Uvězním tě / I Shall Imprison You, SongMi Kim 김송미, 19 x cm / foukané sklo, zatavený drát / blown glass, embedded wire, Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo G. Urbánek

„Nikam nechoď, budeme spolu bydlet, ano?“

“Don’t go anywhere, we will live together, won’t we?“

Surisurimasuri yat! SongMi Kim 김송미, foukané, ručně na huti tvarované, pískované a broušené sklo (technika Graal) / blown, hot-shaped, sand-blasted and cut glass (Graal technique), Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo G. Urbánek

Často se mi zdá, že jsem ve snu slon.

Ruce a nohy mne stále víc a víc tíží, vklesávám do postele. Snažím se vstát, ale nemůžu se hýbat, ani hnout jediným prstem. Jsem bezmocná. Tento tíživý sen se mi často vrací skoro dvacet let. Doufám, že se můj slon někdy lehce vznese do oblak jakoby jemně plaval v moři. Odhodí svou váhu a moje podvědomí zapomene na těžkosti.

SongMi Kim 

It often seems to me that I am an elephant in my dream.

My arms and legs are ever heavier, I am being pushed into my bed. I strive to rise, but I cannot move, I cannot move a single finger. I am helpless. I have been having this oppressive, recurring dream for nearly twenty years. I hope that one day my elephant will lightly soar into the clouds as if he were afloat in the ocean. He will cast aside his heaviness and my subconscious will forget the difficulties.

SongMi Kim

Je Jake ve Brně? / Is Jake in Brno?, SongMi Kim 김송미, foukané, broušené a pískované sklo / blown, cut and sandblasted glass, Valašské Meziříčí, 2010, foto / photo O. Kocourek

Ten jarní den v Brně spadávaly květy sakury jako sníh.

Jak napsal korejský spisovatel Joon Seob Lee v knize Zusingura: „Jen lidé, kteří nemají strach, se můžou uvolnit bez zvuku a bez neklidu z vnitřního existenčního řetězu tak, jako v raním slunci hebce padají k zemi květy sakury.“

That spring day in Brno cherry blossoms fell like snow.

The Korean writer Joon Seob Lee wrote in his book entitled Zusingura: “Only those who are not afraid can relax without sound and anxiety from the internal existential chain, like cherry blossoms that fall softly to the ground in the morning sun.”

Ropucho, ropucho, dám ti starý dům, dáš mi nový dům / Toad, Toad, I’ll Give You an Old House, You Give Me a New House SongMi Kim 김송미, 19 x 20,5 cm, foukané a pískované sklo (technika Graal) / blown, sandblasted glass (Graal technique), Valašské Meziříčí, 2009, foto / photo O. Kocourek

Jako ropuchy vidím prosté lidi, kteří v dnešní Koreji musejí opustit své domy, ale nikdo jim nedá nové, přestože jim je nasliboval.

V korejských pohádkách ropucha často pomáhá potřebným lidem v nesnázích. Dnes si bohatí a mocní lidé myslí, že obyčejní a často chudí lidé jsou jako ropuchy z pohádek a všechno jim i z toho mála, co mají, chtějí a musejí dát. Mocní často místo podaného prstu urvou hned celou ruku. Bolí mne to, jsem bezmocná.

SongMi Kim

To me, toads are simply ordinary people who are forced to leave their houses in Korea nowadays, but no one gives them new ones, despite the promises.

In Korean fairy–tales, the toad often helps the needy in distress. Today, the wealthy and powerful think that ordinary and often poor people are like fairy–tale toads and that the little they have, this they desire and must give them. Of the offered finger, the powerful frequently take the whole hand. This hurts me, I am powerless.

SongMi Kim 

용산참사를 추모하며...

김송미 

Snění o draku /Dreaming of a Dragon, SongMi Kim 김송미, 14 x 19cm  foukané, ručně na huti tvarované, pískované a broušené sklo (technika Graal) / blown, hot-shaped, sand-blasted and cut glass (Graal technique), Valašské Meziříčí, 2009, foto / photo G. Urbánek

Chci mít sílu jako drak, ale asi ji ještě nedostanu, skleněný drak mi v peci prasknul. Jsem jako had, který na zemi čeká na cintamani - zlatou perlu, která mu dovolí létat - songmi kim